Chci se připravit na svoji smrt
Moje poslední přání: Jak určit styl pohřbu a co zanechat rodině
Plánovat vlastní pohřeb nepůsobí jako příjemná myšlenka. Přesto jde o jeden z nejlaskavějších darů, které svým blízkým můžete zanechat. Rodina v šoku, pod tlakem pohřební firmy a termínů, není v optimálním stavu pro dobrá rozhodnutí. Pokud víte, co si přejete, ušetříte jim tento tíživý úkol.
Plánovat pohřeb dopředu není morbidní. Je to zodpovědný čin, který mluví o vašich hodnotách a vašem respektu k těm, kteří vás přechodí.
Proč plánovat pohřeb předem: Dar pro rodinu
Rodina v prvních dnech po ztrátě blízkého musí v krátkém čase rozhodnout o desítkách věcí: pohřební služba, typ pohřbu, obřadní síň, hudba, řečníci, oznámení, pohřební hostina. Většina z těchto rozhodnutí se dělá ve stavu šoku, smutku a únavy. Výsledek pak bývá poznamenán tlakem okolností, nikoliv skutečnými přáními zemřelého.
Lidé, kteří zanechají sepsaná přání, způsobí rodině méně konfliktů a stresu. Každý člen rodiny má jiný názor na to, jaký pohřeb by si blízký „přál". Vaše vlastní slova tuto diskuzi uzavřou. Navíc samotný akt plánování vám přináší klid: víte, že vaše přání budou respektována a rodina nebude muset hádat.
Co vše lze ve svých přáních určit
Rozsah toho, co lze předem určit, je překvapivě velký. Základní rozhodnutí: kremace nebo pohřeb do země, na jakém hřbitově nebo krematoriu, zda chcete obřad nebo rozloučení bez obřadu. Typ obřadu: s průvodem nebo bez, civilní nebo církevní, slavnostní nebo komorní. Hudba: konkrétní skladby nebo alespoň žánr a nálada.
Dále lze určit: co říct a v jakém tónu (slavnostní vzpomínka nebo klidné smuteční setkání), kdo by měl promluvit, jaké oblečení mít na sobě. Co s ostatky: uložení do hrobu, kolumbária, rozptyl. Dárcovství orgánů nebo darování těla vědě (viz samostatná sekce). Pohřební hostina: kde, jak formální nebo neformální.
Nemusíte mít vše vyřešené najednou. Začněte s nejdůležitějšími přáními (kremace nebo pohřeb, typ obřadu) a postupně doplňujte detaily.
Jak sdělit přání rodině: Přímý rozhovor
Nejlepším způsobem je přímý rozhovor. Přirozené příležitosti jsou: po pohřbu přítele nebo kolegy, po sepsání závěti, po oslavě výročí nebo narozenin, nebo prostě tehdy, kdy sami cítíte potřebu toto téma otevřít. Zahájit rozhovor lze například takto: „Chci, abyste věděli, co si přeji ohledně svého pohřbu. Nechci vás tím zatěžovat v těžké chvíli, proto to říkám teď, v klidu."
Pokud rodina odmítá téma nebo ho překračuje vtipem, respektujte to a vraťte se k němu jindy. Nevynucujte rozhovor. Jako alternativa vždy funguje písemný dokument – zanechte ho u závěti nebo v zapečetěné obálce na viditelném místě. Podrobněji viz sekce Písemný dokument o posledních přáních.
Písemný dokument o posledních přáních
Dokument o posledních přáních není závěť – je to průvodce pro rodinu v prvních dnech. Měl by obsahovat: kontakty (advokát, notář, pohřební firma pokud je předem vybraná, životní pojišťovna), přání k pohřbu (typ, obřad, hudba), digitální stopa (kde jsou hesla, viz sekce Digitální dědictví), finanční informace (kde jsou pojistky, kde je závěť, čísla bankovních účtů).
Uložte ho na místo, kde ho rodina najde – s závětí, u notáře nebo v zapečetěné obálce u důvěryhodné osoby. Sdělte rodině, kde dokument je, i bez sdělení obsahu. Dokument aktualizujte při každé větší životní změně – sňatek, nová pojistka, změna přání ohledně pohřbu.